Samota

12. listopadu 2014 v 20:54 | F |  My thoughts
Jsem sama, znovu a navždy
bojím se.. Hledám ...
útěchu v čemsi v něáké lži,
kterou si nalhávám.
Bolí mne srdce a mám smutnou duši.Ocelové obětí samoty mě pevně tiskne, tak pevně, že se vybarvují fialové fleky na mé kůži. Jsem, jako svázaná...nemůžu dýchat, nemůžu utéct..jediné co můžu, jediné co dokážu je plakat.
Pláču dlouho do noci, dokud nepadnu únavou na bělostnou madraci.A přesto ten žal v srdci neustává. Pokusím-li se křičet, čeká mě zkáza..budu-li mlčet.. ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 18. listopadu 2014 v 6:10 | Reagovat

Pekne napísané... Aj moje noci také boli. Momentálne sa chvíľam, kedy som sama snažím vyhnúť, aj keď to je ťažké, pretože som väčšinou sama. Bojím sa totiž myšlienok a nekonečných hlasov v hlave... Bohužiaľ sa stále stáva, že takto vyzerá moja noc, len už nie tak často... Ale skutočne krásne napísané...

2 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 20:39 | Reagovat

Moc pěkně napsané, i když je to příliš smutné. Taky se cítím pořád osaměle.. navzdory všemu a všem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama